Architektura

Schminkeho dům je v mezinárodním odborném světě považován za jeden ze čtyř nejvýznamnějších obytných domů klasické moderny na celém světě. Těmi dalšími třemi jsou: vila Tugendhat v Brně z roku 1931, kterou vyprojektoval Ludwig Mies van der Rohe, vila Savoye v Poissy u Paříže od Le Corbusiera z roku 1929 a vila Fallingwater (Kaufman Residence) v Pensylvánii od Franka Lloyda Wrighta z roku 1939.

Když v roce 1930 Charlotte a Fritz Schminkeovi udělili zakázku na vypracování projektu Hansi Scharounovi, měli na svůj budoucí domov jasné požadavky. Měl sladit práci a bydlení, smířit techniku s přírodou a umožňovat chráněný a svobodný život v rodinném kruhu. Zadání pro architekta formuloval Fritz Schminke stručně a pragmaticky: „Moderní dům pro dva rodiče, čtyři děti a příležitostně jednoho až dva hosty.“ Měl skýtat volný pohled do zahrady a všechny obytné místnosti měly být osvětleny jižním sluncem. Péče o domácnost měla jít snadno od ruky, neboť paní domu měla pomáhat s domácími pracemi a péčí o děti jen jedna pomocnice; praktické podlahy, snadno čistitelné koupelny, ložnice a umývárny; pokoj, umývárna a koupelna pro služebnou; možnost pěstovat květiny, o které se paní domu obzvláště zajímá – takové byly požadavky.

Jakmile vstoupíme na pozemek, dostaneme se širokou příjezdovou cestou k hlavnímu vchodu s přečnívající střechou, která zejména při nočním osvětlení působí futuristicky. Plní ale také praktický účel ochrany před deštěm při vystupování z auta. Přes závětří se dostaneme přímo do centrální haly, v níž se setkávají tři funkční oblasti domu: bydlení, spaní a hospodaření. Podlouhlý obývací pokoj v přízemí ústí na východě do zimní zahrady. Průčelí s okny směrem k továrně zachycuje pro tento prostor požadované jižní slunce; severním směrem do zahrady se místnost otevírá okny na výšku celé místnosti. Svou transparentností dům stírá hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem. Byt se v přízemí opticky prodlužuje až do zahrady.

Směrem k továrně dům působí spíše rezervovaně a uzavřeně, zde je umístěna vstupní část a hospodářské prostory. Horní patro je vyhrazeno pro ložnice a pokoje pro hosty. Ve srovnání s přízemím působí velmi spartánsky. Ložnice sloužily k úniku z ruchu rodinného života. Dětské ložnice, redukované prostorově na minimum, připomínají lodní kajuty. Jako další životní prostor rodina vnímala zahradu – v teplém ročním období se se samozřejmostí připočítávala k obývacímu prostoru. Nikoli z ekonomických důvodů, nýbrž z přesvědčení nechala Charlotte Schminkeová ke květinové a odpočinkové zahradě založit na sousedním pozemku ještě užitkovou zahradu o rozloze 11.000 m2. Zde se dodnes nachází přírodní ovocný sad rodiny Schminkeových.

Scharoun utvářel ve Schminkeho domě všechny místnosti jako jeden celek a navrhl svítidla a vestavěný nábytek v souladu s expresivním barevným konceptem. Velká část tehdejšího barevného provedení se dnes už ztratila, včetně původně barevně upravených tapet. Neumíme si tak už ani představit, v jak veselých barvách byly interiéry kdysi inscenovány. Nicméně Schminkeho dům dodnes vyzařuje jas, který byl záměrem stavitelského páru a jejich architekta a který i děti velmi dobře vnímaly.