Fritz Schminke, stavitel domu, spatřil světlo světa v roce 1897 v Glauchau. Jeho otec Wilhelm byl původně vedoucím pracovníkem v textilní továrně. V roce 1904 se seznámil s podnikatelem Juliem Richterem z Löbau, který zamýšlel prodat svou ztrátovou továrnu na těstoviny. Wilhelm rozpoznal potenciál prodeje těstovin na německém vnitřním trhu a zakoupil pozemek včetně výrobních zařízení v ulici Äußere Bautzner Straße. V roce 1918 Wilhelm Schminke onemocněl a podnik už nemohl vést naplno, a tak se Fritz jako nejstarší syn ujal ve svých 21 letech zástupně vedení továrny na těstoviny.
Wilhelm Schminke zemřel 28. dubna 1920 a o něco později i jeho žena Anna. Fritzovi tedy bylo pouhých 23 let, když převzal plnou odpovědnost za otcovu továrnu. O dva roky později se Fritz oženil a se svou ženou Charlottou se nastěhoval do bytu po svých zemřelých rodičích, řadového domu na okraji centra Löbau. V následujících letech se manželům Schminkeovým narodily čtyři děti: Harald (1924), Gertraude (1926), Erika (1929) a nakonec Helga (1930). Pro rodinu s tolika dětmi neskýtal dům po rodičích dostatek místa, ale Wilhelm Schminke již v roce 1910 zakoupil v bezprostřední blízkosti továrny na těstoviny velký pozemek. V roce 1916 byla architekty Lossowem a Kühnem vyprojektována stavba typické továrnické vily, která již získala i povolení, ale jejíž realizace ztroskotala na zákazu stavění soukromých staveb za první světové války.
Fritz a Charlotte Schminkeovi začali na konci 20. let 20. století s hledáním vhodného architekta, který by vyprojektoval jejich nový rodinný dům. Na stavební výstavě „Bydlení a pracovní prostor“ (WUWA) jej našli: největší budova výstavy, svobodárna, byla dílem vratislavského profesora Hanse Scharouna. Stavba, připomínající loď, se jim líbila, a tak Schminkeovi mladého architekta angažovali a od té doby je pojilo celoživotní přátelství.
Po dokončení v květnu 1933 Hans Scharoun přijel na návštěvu do Löbau ještě mnohokrát. Sami Schminkeovi však dům obývali pouze 12 let. Po smrti syna Haralda v roce 1943 a válečném zajetí Fritze Schminkeho dům zabrala Rudá armáda a zřídila zde přechodně vojenskou komandaturu. V roce 1946 se dům rodině v bezvadném stavu vrátil, současně jim však byla vyvlastněna továrna na těstoviny. Charlotte Schminkeová zřídila v domě zotavovnu pro děti z rodin stižených bombardováním Drážďan. Její muž se z ruského zajetí vrátil až v roce 1948.
V roce 1950 Fritz Schminke opustil NDR, jelikož zde platil za válečného zločince – jeho firma dodávala německé armádě těstoviny. Jeho žena jej v roce 1951 následovala do města Celle. Po odstěhování celé rodiny na západ pronajali manželé Schminkeovi dům městu Löbau, které zde v květnu roku 1951 zřídilo klubový dům Svobodné německé mládeže (FDJ). O rok později došlo k vyvlastnění. V roce 1963 byl i klubový dům zrušen a Schminkeho dům byl využíván jako „dům pionýrů“. Na tom se nic nezměnilo až do převratu.
Projekty Hanse Scharouna na nový dům Schminkeových nebyly nikdy realizovány. Manželství Fritze a Charlotty se rozpadlo a v roce 1953 se rozvedli. Fritz Schminke zemřel v roce 1971 v Celle, jeho žena Charlotte v roce 1976 v Goslaru. Továrna na těstoviny byla v provozu jako národní podnik Anker-Teigwaren (Těstoviny Anker) až do převratu. Po znovusjednocení Německa už podnik nedokázal obstát v konkurenci a výroba byla již v roce 1992 zastavena. V roce 1993 se Schminkeho dcery zřekly nároků na vrácení domu a položily tak základ k dnešním veřejnému využití domu.
